ČATYR DAG 2009

“Čatyr Dag 2009” 3-16. července 2009 , hřeben Čatyr Dag, Krymský poloostrov, Ukrajina.  Pokusit se proniknout suťovou zátkou na dně Bohumínské propasti , objevené v roce 2008 a prostoupit případně do dalších částí jeskyně.Pokračovat v exploraci Dolního plata Čatyr Dagu jižně od systému Bim Baš a Suuk Koba.

Účastníci:   Josef Wagner, Jakub Wagner, Jan Fedorovicz, Pavel Kotrla, Luděk Látal,  Arnošt Macura,  Daniel Látal,  Jarka Proislová

 

Směr Čatyr Dag

Je pátek 3. července a na klubovně bohumínských speleologů postupně mizí v transportních vacích a pak v expedičním vozidle mikrobusu Peugeot, kompletní speleologické nádobíčko,fotografické a topografické vybavení, potraviny, ale i stoh kartonů piv nejrůznějších českých značek- neboť dnes už jen pivo je to co může být pro naše přátele speleology dárkem i něčím, co na Krymu není. Doba, kdy po teplákových soupravách se třemi pásky, tričkách s anglickými nápisy, silonkách u našich turistů pásli všichni od celníků na hranicích našeho východního souseda po děžurné v hotelích je dávno pryč. A totéž nyní probíhá někde ve Vsetíně, kde druhá část expedice akorát namísto piva balí pravou valašskou slivovici.

A v sobotu nad ránem za Žilinou se setkávají obě expediční vozidla a osm členů výpravy a vydávají se na 2000 km dlouhou cestu na východ. Prvním problémem je překonat slovensko-ukrajinskou hranici. I když Ukrajinci potřebují na výjezd do Šengenského prostoru vízum, je jich okolo poledne na hraničním přechodu v Užgorodu požehnaně. A naši slovenští celníci opravdu nikam nespěchají. Po dvou hodinách se postupně probíjíme ke slovenské celnici , držíce pozice ve frontě před ukrajinskými řidiči,kteří se různě pokoušejí předjíždět frontu.Dokonce jeden mikrobus se pokouší všechny předjet, vystavujíce před kapotu dva „duchovní“ v kněžských sutanách, spěchajících prý na bohoslužby.No Bůh je trpělivý a proto je všichni posílali do zadu fronty. Ale i tak nakonec někoho uplatili a byli před námi. Konečně ukrajinská celnice, zdá se nám, že tady jde vše rychle. Šlo. Do chvíle než jsme zastavili u pasové kontroly my. Vzali nám pasy a když se více jak hodinu nic nedělo, začali jsme pátrat proč. Maličkost, sesypaly se počítače a tak se neodbavuje. To jsme rádi, že jsme první na řadě, neboť za námi již konec fronty nevidíme.

Konečně Ukrajina a cestu napříč východními Karpatami po nové kvalitní silnici Užgorod-Lvov, už dobře známe z minulých let. Jako na tankodromovém cvičišti si však připadáme, když odbočíme ve městě Stryj na centrum Zakarpatí Ternopol. Cestu sice máme prostudovanou a víme,že těch 200 kilometrů prověří tlumiče a pérování našich vozů. Teprve až protneme dálnici Kijev-Oděsa, se cítíme opět jako na evropských cestách a můžeme uhánět skoro stovkou bez ohledu, zda jsme v osadě nebo mimo ni. Nikoliv, že by policie měla na Ukrajině nedostatek radarů. Naopak. Někdy měří rychlost vozidel i dva radary na jednom kilometru, ale hlavním potěšením ukrajinských řidičů je blikáním dálkových světel upozorňovat na každou policejní hlídku. A tak ty jsou bez výdělku.

Jedeme nonstop, jen řidiči se střídají za volantem a bez pokuty v neděli navečer zastavujeme u bran báze simferopolských speleologů na hřebenu Čatyr Dag.

Je pondělí a vyrážíme do centrální části plata Čatyr Dag, kde jsme v loňském roce objevili novou jeskyni, nazvanou „Bohumínská propast“, prozatím leží její dno v hloubce 17 metrů a v dalším průniku brání ucpávka z balvanů a suti, nevíme jak je hluboká a chceme se pokusit o její překonání. Jedinou možností je odtěžení suti na povrch.Nebe okolo nás bouří, ( jako každý den tady v horách Krymu), když stavíme nad vstupním otvorem Bohumínské propasti z kmenů stromů vysokou trojnožku, na které je zavěšena kladka, která nám ulehčí vytahování kamenů z podzemí.

 

Vstup do propasti je tak úzký, že by jím neprošel kbelík a navíc bylo by zde nebezpečí, že se obsah kbelíku při transportu na povrch převrhne a zasype speleology na dně propasti. Proto na transport suti a kamenů byly ušity speciální vaky, které jsou nyní naplňovány a vytahovány propastí na povrch.

 

Na povrchu postupně roste hromada vytaženého kamení a sutě a pokračování propasti se nám zatím neotevírá. A vaky se postupně trhají. Odpoledne pro dnešek končíme a naložení dřevem se 3 kilometry vracíme do základního tábora.

 

V základním táboře

Základní tábor výpravy- neboli báza, to je místo, které ještě před desítkou let bylo vojenským centrem bývalého SSSR pro navádění raketoplánu Buran a které náš přítel krymský speleolog Saša Kozlov, zakoupil a postupně přebudoval na turistickou základnu. Každý rok pozorujeme, jak se i zde přibližuje ve vybavení i službách evropským standardům, i když duch východní exotiky je tu s námi stále. I když jsme ve sprchách, stále používáme koupel v jednom lavoru, pivo bez sušené ryby se nepije, turecké záchody jsou nenahraditelné a vodkou se zapíjí vše.

Další den ráno opět balíme lana, vaky, kopací nářadí a vyrážíme k Bohumínské propasti. Tentokráte posíleni o dva nové kamarády.Němce Jonase a Ukrajince Viktora. Jak se k nám dostali? Tak to je zajímavá historie. Jonasovi je 16 let a žije na Ukrajině jeden a půl roku. Je jedním z padesátky německých mladistvých, kteří se v Německu dostali do sporu se zákonem. Drogy, brutalita, zbraně.Mezi Ukrajinou a Německem byl podepsán projekt o převýchově těchto mladíků. Všichni z nich dostali na vybranou : vězení, psychiatrická léčba nebo pětiletý pobyt na Ukrajině. Ti z nich co si vybrali Ukrajinu dostali každý svého instruktora-vychovatele, a tím byl právě Viktor, stokilový bohatýr, který nám brzy prokázal, co dokážou jeho svaly. Tady na Ukrajině jsou najednou zcela v jiném světě a jak říkal Viktor, který nám řekl o sobě, že je psycholog ( ale Saša to poopravil na policistu), nemají přístup k ničemu čím byli obklopeni v Německu a opravdu se hodně mění.Bydlí ve městech samostatně jen se svými „vychovateli“, kteří žijí s nimi a po týdnu střídají.

Tady na Čatyr Dagu je Jonas ještě se dvěma kamarády, kteří mají samozřejmě své vychovatele, aby změnili městské prostředí za přírodu.

Posíleni Jonasem a hlavně Viktorem pokračujeme v kopání na dně Bohumínské propasti a na povrch postupně vytahujeme desítky vaků s kameny a sutí ze dna jeskyně. Propast se prohlubuje, ale také bohužel stává užší. Střídáme se v kopání a vytahování a ti co nejsou v podzemí zatím v okolí pátrají po dalším možném objevu. Nacházíme několik bezvýznamných propastí a pozdě odpoledne Luděk ve svazích jednoho velkého závrtu objevil malinký otvor tak na protažení ruky, odkud bylo cítit studený vzduch, dnes už musíme zpět do tábora, ale zítra uvidíme.

 

V táboře nám jako překvapení nachystal Sáša bednu plnou různých značek krymských portvejnů (skvělých vín, které však mají okolo 20 % alkoholu) a koňaků, abychom je degustovali a vybrali si tu svou značku. No a tak jsme večer degustovali. Někdo deci a někdo víc. Pavel s Jarkou se rozhodli, že překonají rekordy a když už degustovali pátou láhev, nevěděli kde je nebe a kde země.A co portvejn dokáže, se mohla Jarka přesvědčit v noci- a bohužel i Honza, který si pak musel prát vše co bylo v jejím dosahu.

Další den na platu opět vyrážíme k Bohumínské propasti. Cestou ještě prozkoumáváme všechny koncové body v jeskynním systému Suuk Koba, kde snažíme objevit nebo prokopat její pokračování. Zapojujeme i další dva německé mladíky, kteří se vrhají do každé sebemenší skuliny s nadějí, že najdou pokračování. Z „Bohumínské“ vytahujeme další desítku vaků skalní drti a hlíny a pokračování propasti se neprůlezně zúžilo. Je nám jasné, že tady naše pokusy o objev končí.

A tak se přemísťujeme k malému otvoru do země, který objevil včera Luděk. Odkopáváme hlínu, menší balvany až je otvor tak veliký, že se jím může proplazit nejtenčí z nás, hubeňour Dan.

 

A za chvíli hlásí : „Plazivka pokračuje dál a kamínky pode mnou někam padají“. Vytahujeme jej ven za nohy a vstupní otvor dále zvětšujeme. Je třeba začít se seriózní akcí. Každá nová jeskyně ukrývá spoustu nebezpečí. Volné balvany, možnosti sesuvu hlíny a skalních bloků atd… Je to nádherný pocit jako první vstupovat do prostor kde před objeviteli nikdy nikdo nebyl, satisfakce za dny dřiny. Postupně pronikáme do svažující se chodby a vidíme první krápnikovou výzdobu. Průsvitná brčka, krápnikové záclony, pizolity a to nejpodivnější, co jsme dosud v žádné jeskyni neviděli, stalaktity, které jsou prorostlé kořeny. Opravdová záhada, kterou snad vysvětlím až další výzkumy. Co v jeskyni vznikalo dříve: stalaktity okolo prorůstajících kořenů z povrchu nebo kořeny prorostly stalaktity? A jak jsou kořeny staré, když víme, že jeden centimetr kubický krápníku roste až 10 000 let? Opravdový přírodní unikát, který Pepa nazval „kořenové stalaktity“.

 

Celé odpoledne prozkoumáváme objevené prostory a zahajujeme mapování jeskyně. Jonas se spouští velmi úzkým průlezem do dalšího pokračování jeskyně. Je tak úzký, že jej ven musíme vytahovat, zítra musíme tento průlez zvětšit.

Pro dnes končíme a jdeme zpět do tábora zpracovat naměřené výsledky. Další den a opět cesta do středu plata, k jeskyni, kterou jsme nazvali podle množství komárů uvnitř: „Komar“. Pokračujeme v mapování a zvětšujeme vstup do jeskyně. Tedy hlavně Viktor, který těžké balvany přemísťoval málem sám.

 

Prosekáváme úzký průlez na dně jeskyně a dostáváme se do další prostory a tady prozatím jeskyně končí. Zatím co jedna skupina mapuje podzemí, další vyrážejí opět do terénu pokoušet se o další objevy. Opět v dálce slyšíme bouři a tak vše balíme a míříme do tábora. Cestou najednou se z houští ozývá viktorův výkřik :“ Našiol kolodec“. Opravdu, Viktor se sklání nad nepatrným otvorem ve skalním masívu. Ihned bere sekáč a kladivo a za půl hodiny necháváme Jonase prožít pocit objevitele. Vážeme lano a Jonas se spouští do neznámého podzemí. Bohužel propast končí v hloubce 8 metrů stejně jako naše Bohumínská- ucpávkou ze suti a hlíny. Zaměřujeme objev, který nazýváme „ Viktor“ a míříme ke skalní stěně, kde cvičíme Jonase v umění výstupu a sestupu po laně a to by nebyl Viktor, aby si to také nezkusil. No museli jsme konstatovat, že opravdu je dobrý, svých sto kilo vytáhnul svižně, jen všechny sedačky a prsáky mu byly těsné.

Je pátek poslední den našeho působení na platu Čatyr Dag. Jedna skupina vedená Pepou vyráží dokončit mapovou a fotografickou dokumentaci jeskyně „Komar“ a druhá skupina vedená Pavlem bere lana a výstroj do vertikál, aby prozkoumala několik vertikál, které včera objevili a zaměřili. Dokončujeme úplnou dokumentaci v jeskyni a důkladně maskujeme objevený vstup kameny a trouchnivějícími kmeny. Tady na platech ve všech známých jeskyních byla vyrabována veškerá krápníková výzdoba. Odcházíme od naší jeskyně a přidáváme se k explorační skupině. Postupně prolézáme řadu nalezených propastí, ale všechny končí maximálně v hloubce 20 metrů a poučeni marným třídenním kopáním v „Bohumínské“, se ani nepokoušíme zahájit prolongaci některé z nich.

Večer dokončujeme mapu jeskyně „Komar“ a je nám jasné, že hliněné sedimenty, které vyplňují nejnižší místa jeskyně až po krápníky, přehradily jeskynní chodbu, která musí mít další pokračování. Tady čeká nás nebo krymské kamarády opět hodně kopání. Ale to už bude na programu příští expedice.

Je sobota ráno a my sjíždíme z Čatyr Dagu do Simferopolu za našimi přáteli. Ukazujeme Sašovi fotografie i mapu jeskyně Komar a vše vzbuzuje jeho veliký zájem . Objev nových propastí v Krymských horách není tak mimořádný, jako objev jeskyně a to ještě s krápníkovou výzdobou. Od posledního objevu krápníkové jeskyně na Čatyr Dagu uplynulo již 10 let.

Tak a tady končí práce a mohla by přijít zábava. U Onyxu nakládáme Sášu,tři bedny piva a dva vodaře ( budou dělat přívod vody na sašovu chatu) a míříme na Kaču. Konečně moře a relax. Vodaři položili asi 50 metrů vodovodních hadic do výkopu a když jsme se vrátili od moře koukáme na ten výkop a říkáme si, že nám dne s něco chybí. Aha ještě jsme dne nekopali.Tak bereme lopaty a jdeme na to. Za hodinu je výkop s vodovodní hadicí opět zakopán.

V neděli míříme do Sevastopolu. Nevím po kolikáté navštěvujeme Zlatou studnu, Čufut Kale, chánský palác….a odpoledne přijíždí opět Sáša tentokráte i s Irou a přáteli.A den končíme slivovicí, koňakem a mořem.

Další den nás vítá bouřkou a deštěm a my jedeme do Bachčisaraje, kde bloudění se nakonec setkáváme s průvodkyní Taťanou, která se nás ujímá a ukazuje nám Sevastopol a jeho okolí, místa, která bychom sami nenašli. Antický Chersones, pláže Fiolent, Balaklava a v ní muzeum, které bylo otevřeno v podzemí, kde ještě nedávno byla super tajná základna a opravna jaderných ponorek bývalého SSSR. Chodíme chodbami, kde ještě nedávno byly skladovány jaderné hlavice, obřím vodním tunelem, kam vplouvaly ponorky k přezbrojení a opravám.

A výlet končíme za velikého lijáku na večeři v lodní restauraci, kde neznali velké pivo a na jídlo, někdo si dal platýze a někdo ukrajinské vepřové rolky, jsme čekali skoro dvě hodiny.

Je úterý, loučíme se z Kačou a jedeme do Simferopolu. Poslední den, to je tržiště, obchody, pivbary v městě. No a co koupit domů?? No bedna vodky,bedna koňaku, dvě bedny portvejnu a 100 masti Viprosal. Tak to jsem zvědav jak to projde celnicí. Celý den lije a tak strašně , že na cestě se valí řeka vody a s obavami se díváme , zda nám neodnese naše zaparkovaná auta.Večer je rozloučení u Saše doma …. A ráno opět 2000 kilometrů před námi.