Aktivní poslední víkend v září

Někdy se podaří, že člověk neví na kterou akci by měl o víkendu jet. A to se právě v ORCUSu podařilo poslední víkend v měsíci září. Současně probíhalo soustředění na Kněhyni, Konference Netopýři Sudet a někteří vyrazili na exkurzi do jeskyní Slovenského krasu.

Na soustředění na Kněhyni  přijeli Leny, Míša, Giovana, Terka a Franta a jako to viděl Leny:

Biskupské lesy  pro nás připravili chata Salaška přímo u Kněhyňské jeskyně. Páteční večer se nese ve znamení diskusí a dobrého pití. Ráno se objevuje revírník a dováží barel s vodou a plynový vařič. A jde se na trénink do Kněhyňské propasti. Leny jde napřed a ve skrytu lesní pěšiny čeká, zda zbytek členů najde správnou odbočku k jeskyni. Nenašel a bloudili někde ve svazích. Ověnčeni vaky s lany a dalším materiálem pak dorážíme k jeskyni a zjišťujeme další zádrhel. Klíč ukrytý na obvyklém místě je pryč. Opět improvizujeme a mříž otevíráme pomocí kladívka a železné kramle. Leny s Frantou a Míšou jdou lézt, Terka s Giovannou jdou na odečty měřidel. Lezecká skupina nejprve instaluje nově lanový přístup dva poslední metry před ústím Velké propasti. Lezci si pak zkouší slanění a výstup, jištění přes půlloďák, sebejištění pomůckou Backup nebo nožní blokant. Leny zjišťuje, že starší nýty na plakety už ve skále nedrží a jeden z nich nemilosrdně vytahuje pomocí násilí. Využívá kladivo, páku, klíče i lano. 

Na oběd přicházíme na chatu Salaška pozdě odpoledne už dost unavení, ale padá rozhodnutí po krátkém občerstvení pokračovat explorací v jeskyni Biskupovka pod vrcholem Kněhyně. Inu, soustředění musí být intenzivní. Téměř za šera přicházíme na lokalitu a rozebíráme vstupní suťové partie. Pomocí lana taháme velké kameny. U největších z nich to místy vypadá jako v pohádce Jak dědek a babka tahali řepu. Z hloubi suťového závalu fouká a uvidíme, zda se příště dostaneme dál. Už za tmy odcházíme na chatu a kocháme se zádumčivým mračným pohledem na protější horu Smrk. 

Sobotní večer se na chatě nese ve znamení barev a bubínků a dopíjení piv. Po ranním generálním úklidu se odpojuje Giovanna a my ostatní stoupáme na vrchol Kněhyně do jeskyní Kyklop a Žánova. Holky si dávají v Kyklopu exkurzní okruh. Leny s Frantou zalézají do Žánovky a rozšiřují stropní plazivku tak, že ji lze již komfortně překonat. Poté prolézají známé partie jeskyně, kde jsou ale oba poprvé v životě. Rozsedlinová chodba směrem k sedlu Kněhyně je zablokována kamennou deskou, jejíž rozbití se zatím nepodařilo. Zato opačný směr ke Kyklopu přinesl překvapení. Po svalení balvanu ze stropu se otevírá pokračování. Prolézáme překvapeni novými objevy. Rozsedlina několikrát mění směr a nakonec se otevírá proti svahu do značně suťových partií. Lze tudy prolézt dolů do nižších partií, které se zase vrací směrem zpět, ale alespoň již mají typicky rozsedlinový charakter. Dominantou závěrečné prostory je úzký pískovcový pilíř či sloup, který podpírá stropní lavici. Objeveno bylo kolem 20 m nových chodeb.

 

 

 

 

 

Konference Netopýři Sudet probíhala v polském Walbrzychu a nás tam zastupovali Pepa s Petrem. Pepa referoval o našich výsledcích při sledování netopýrů černých v dolech Zálužná Black Hill a samozřejmě posbírali mnoho informací a zkušeností o sledování netopýrů a hlavně využití fotopastí.

 

 

 

 

 

 

A do Slovenského krasu vyrazili Roman s Monikou, Láďa a ještě čtyři kamarádi z Moravského krasu.  A to nejen exkurzně navštívit jeskyně jako Jeskyni Mieru, slanit do jeskyně Ohniště, kde naši poprvé překonali vertikálu s hloubkou -100 metrů (a Monika se divila jak se padesáti metrové lano na konci natahuje a houpe se na něm jako na gumě), ale trochu Slovenským kamarádům pomoci s kopáním. A Slovenští kamarádi zajistili perfektní servis. Nejen ubytování v Demenovské dolině, převoz nás i lan autem k propasti Ohniště (kde výstup je hodně náročný) atd. Patří jim veliký dík.