Prosiecká jaskyňa patří k velmi zajímavým jeskyním Slovenska, už jen tím, že se tam vyskytují i aragonitové formy, které nás tak zajímají. A její výzkum stále není ukončen a prolongační práce tam probíhají stále. Podívat se i pomoci s kopáním tam vyrazili 14-15 června Honza Lenart, Jiří Antonín, Martin Zmelty.
Když se v loňském roce podařilo Romanovi při rozšiřování vstupu do jeskyně Puklina podařilo shodit do vstupu balvan, chtěli jsme jej vytáhnout a vstup uvolnit. První pokus za pomocí lanového kladkostroje selhal a tak jsme rozhodli vytáhnou k jeskyni třítunový “hubcug” a kámen vytáhnout.
Když si Leny všiml, že na stropu vstupní propástky do jeskyně Cyrilka, se něco změnilo, spíše něco zřítilo, začali jsme porovnávat historické fotografie této části jeskyně a opravdu jsme změny zjistili. Ze stropu se někdy mezi rokem 2002 a 2025 uvolnil a spadl velký skalní blok a ten, co tam dnes zbyl hrozí zřícením. Proto
Tentokráte v zapůjčené chatě Leopoldka od Biskupských lesů na svahu Kněhyně se nás sešlo hodně. Monika, Roman, Pepa, Krista, Terka, Jirka, Libor, Míša, Martin, Honza W., Leny, Vojta. Pozvání přijali i 3 kamarádi z Moravského krasu ZO ČSS 6-20 a přidalo se i pár příznivců speleologie. Ale počasí, to nám nepřálo. Déšť, sněžení, mlha a
V neděli 30 března jsme pokračovali v exploraci v koncových puklinách Nových částí jeskyně Cyrilka. Vstup do Nové části byly objeveny v roce 1972 a průnik se podařil až v září 1976. Další nejnovější dílčí objevy zde proběhly 1982, 2012 a 2015. Před několika lety identifikoval Leny průvan ze závalu v nejsevernějším zakončení Chodby černých
Měsíc březen je opět nezvykle teplý a bojíme se, že netopýří budou svá podzemní zimoviště rychle opouštět. Proto třetí březnový víkend vyrážíme na poslední kontroly zimovišť. Jedna skupina Petr, Jirka a Anička na štoly Maria Hilfe a druhá skupina Pepa, Monika a polámaný Roman do vojenského pásma do dolu František.
Když jsme v roce 2023 společnými silami vybudovali na dně vstupní šachty do Weltkriegstolle plechovou stříšku nad průlezem do spodních pater (a ten jsme vystrojili plastovými rourami) a vytvořili hráz z dřevěných fošní netušili jsme jak to bude důležité, když na podzim roku 2024 zasáhly Jeseníky katastrofální deště a povodně.
Jako každý rok v lednu se musíme sejít na “výročce”. Tentokráte jsme vybrali středisko Bílá holubice v Mokřinkách a udělali jsme dobře. A samozřejmě sejít se na jeden den- to nestojí za to. “Výročka” to nejsou jen papíry a školení, ale také spousta práce na našich zimovištích netopýrů v Krajině břidlice. Ale postupně.
Kontroly netopýrů a odečty terčových měřidel v Kněhyňské jeskyni v zimním období patří k velmi náročným akcím. Už jen výstup sněhem k jeskyni a spousta padající vody v podzemí je více než náročný. A pak sestup zpět v kompletně promočených kombinézách.
Jak jinak, než vyrazit na kontroly netopýrů do našich zimovišť. Tentokráte hned do tří pohoří. Ve třech skupinách do Beskyd, Jeseníků i Oderských vrchů.A tentokráte nás bylo opravdu hodně i s podporou našich nejmenších.
Opuštěný důl po těžbě břidlice Pollakova štola je významným zimovištěm netopýrů, kteří se vyskytují na dvou důlních úrovních – patrech. Přístup na horní patra je šachticí o výšce 10 metrů, která je vystrojena dvěma starými žebříky o délce 7 a 4 metry. Na kratším ze žebříků byla zlomena bočnice a dvě příčky.
Podzim pro nás nezačal vůbec dobře. Nejdříve našeho kamaráda a člena ORCUSu Pavla Dobeše -Bobka na výpravě ve slovenském krasu postihla mozková mrtvička a on nejdříve dlouho bojoval v nemocnici v maďarském Miskolci, pak ve Vsetíně až se nám společnými silami jej podařilo dostat do rehabilitačního ústavu v Hrabyni. Ale 15 září přišla další rána.
Měla to být velká akce na chatě Leopoldka, kterou nám zapůjčily Biskupské lesy a na kterou se hlásilo mnoho zájemců (bohužel né tolik členů z Orcusu). Jeskyňáři z Moravského krasu, šest jeskyňářů z Bielsko Biala, čtyři jeskyňáři z Ameriky. Ale jak vše dopadlo?
V časných ranních hodinách 6 července již šlape ryze ženské družstvo Janča, Míša a Monča pod Lysou Horu do Ondrášovek. Cíl mají jasný, vynést z jeskyně odpadky a vyklidit drobnou suť, která začíná neúprosně bránit jednomu z průchodu do levé větve. V zimě zde byli v hojném počtu vrápenci, je třeba sčítacímu družstvu usnadnit přístup.
Poslední červencový víkend byl hodně aktivní. V jeskyni Cyrilka a Kněhyňské jeskyni, v historickém podzemí Black Hill. A byly to akce pro malé i velké.
Ve vstupní části jeskyně Na Gírové IV došlo zřejmě během zimního období k částečnému otevření průlezu do neznámých částí této jeskyně, vybíhajících severně ze vstupní vertikály. Tento průlez byl z části rozšířen Tomášem Sikorou (turistickým nadšencem) a my byli jím informování o existenci těchto nových partií.
V sobotu 7 července 2024 ve věku 82 let nás opustil náš veliký kamarád Ivan Podhorný. Nebyl sice velikým speleologem, ale bez něj bychom nemohli realizovat mnoho našich speleologických expedicí do Španělska, Francie, Norska na Krym….
Alpské traverzy pro malé i velké připravujeme již 20 let. Nejdříve nad rybníkem Gliňoč a od roku 2013 přetahujeme stometrové lano přes řeku Odru. Stejně tomu bylo 9 června tohoto roku. A opět se svezly stovky malých i velkých odvážlivců.
Cyrilka je nejdelší jeskyní Moravskslezských Beskyd a druhou nejdelší pseudokrasovou jeskyní ČR. Ale do délky 600 metrů ještě schází pár desítek metrů. S tím se nemůže smířit Leny a proto od roku 2022 organizuje prolongační akce v Zadní části Cyrilky, kde cítí, že by jeskyně mohla mít pokračování.
Hodně dlouho nebyly provedeny kontroly netopýrů v jeskyních na Záryjich – tedy v jeskyních Salajka a Biskupovka I (neboli Radegast). Je to tam opravdu úzké, prakticky se stále člověk plazí nebo je na čtyřech a taky, je tam po zimě je tam opravdu mokro. Ale “odvážné školačky” Terka a Míša si řekly, že “Navštívit jeskyně,
Získali jsme povolení k pohybu a akcím ve vojenském pásmu na Libavé, a tak jsme vyrazili na kontrolu jednoho z dolů pod Olověným vrchem, kde se kdysi těžily stříbrné a olověné rudy. A nejen na kontrolu netopýrů. Chtěli jsme vystrojit ústí hlavni Šachty č.I pro připravovaný sestup na spodní patra a také opravit a zpevnit
V pseudokrasových jeskyních Moravskoslezských Beskyd sice nemáme tolik zimujících netopýrů a kontroly nich nejsou tak “pohodlné” jako ve starých štolách Oder a Jeseníků, sčítat netopýry tam potřebujeme. Samozřejmě se tam do bláta, plazivek a vody tolik členů, jako do dolů nehrne.
Tak že se do kontrol zimovišť netopýrů zapojí skoro třetina členů ORCUSu a ještě pomohou kamarádi. Proto vyjeli třetí únorový víkend do štol Jeseníků a Oderských vrchů Petr, Jirka, Roman, Monika, Vašek, Luděk, Roman, Jana, Honza…. a někteří i dvakráte.
Zima rychle ubíhá a venku je tepleji než je na únor normální. Proto se snažíme urychlit kontroly netopýrů na našich zimovištích. A jak zjišťujeme, zatím co vrápenců malých nám vesele přibývá, netopýrů velkých na našich zimovištích máme čím dál tím méně. Ale postupně….
Jako každý rok na konci ledna máme výroční schůzi. Tentokráte stejně jako v loni na RS Zálesí v Budišově. A stejně jako vloni nebylo jen vesel, ale stihli jsme udělat i mnoho kontrol zimovišť netopýrů a vyčistit jedno zimoviště od odpadků. Ale postupně ….
Ve druhém lednovém víkendu vyrazilo do štol na kontroly stavu netopýrů hned několik týmů. Do štol na hřebenu Příčný vrch v Jeseníkách i do štol v údolí Budišovky. A když na to nestačili jeskyňáři, nastoupila na pomoc “Orcus školka”. A to ještě nebylo vše, Roman s Monikou zvládli první kontrolu jeskyně Ropička.
Jako každý měsíc je potřeba sestoupit do Cyrilky na “košťákoměru” odečíst údaje, zda se nám Cyrilka někam neposunuje. Tentokráte na Pustevny vyrazili Leny s Terčou a Kubou a naší mládeží (Giovanou, Michaelou, Honzou), tedy možná někdy potencionálními jeskyňáři. Ale nejen na kontrolu…
Než proležet Vánoce a Silvestra u televize a na gauči, to raději vyrazit do našich lokalit starých opuštěných důlních děl v Oderských vrších. A že jich máme na kontroly hodně, jedna akce na to nestačila.
Když se nám v loňském roce díky poruše na našem expedičním vozidle Peugeot Boxer nepodařilo dojet za kamarády speleologického klubu Resaltés z Murcie, naplánovali jsme opakování expedice la listopad tohoto roku. A jak to dopadlo, to se dovíte v následující reportáži.
Jednu hezkou neděli na konci října se vypravila naše silná skupina směr Jeseníky na kontrolu jednoho významného zimoviště netopýrů a pak společné opékaní klobás v Tvrdkově
V termínu 22. 8. – 5. 9. podnikli Jan Lenart, Kristýna Schuchová, Martin Kašing a Tereza Staňková expediční exploraci již v roce 2012 identifikovaného krasového ponoru pod horou Reavri v severním Norsku.
Když nás, dnes již kamarádi z Biskupských lesů (kterým patří i lesy na Kněhyni) požádali, abychom je provedli Kněhyňskou jeskyní, vymysleli jsme pro ně akci na 22 července. Z původně avizovaných 12 zájemců nakonec přijelo 6 odvážlivců, na čele polesným Kubou Štefkem. Trochu jsme se sice podivovali, že neměli nic na převlečení do podzemí, ale
Cílem akce bylo uklidit po desetiletí nahromaděný nepořádek v hojně navštěvovaných jeskyních na Girové a vyzkoušet čtyři mladé zájemce o speleologii. Právě lehce dostupné jeskyně na Girové jsou pro takovou aktivitu vhodné.Proto tam vyrazil Leny a čtyři mladí nadšenci.
Jak jsme na již na jaře naplánovali vyrazili jsme na konci července na naše oblíbené místo v Oderských vrších na další akci Orcus-školky ale také opravit vstup do jednoho významného zimovitě, tedy obnovit schody dolů vstupní šachtou a zlikvidovat strom, který do šachty spadl.
To když se 18 července na zahradě klubovny ORCUSu sešla kupa členů i se svými ratolestmi a Pepa někde vykouzlil pravý krymský koňak KOKTĚBEL a vodku Chorticu.
Když jsme v květnu pod vrcholem Ropice objevili nový vstup do neznámé jeskyně, první tam proniknul Roman a protože jeskyně nebyla veliká- nazval ji Roma „Ropička“. Roman s Monikou jen jeskyni prolezli a dnes jsme se vydali ji zmapovat a pokusit se prolongovat.
Jedenkrát za měsíc se sejít a třeba i s naší nastupující generací, to nemusí být pouze schůze. A někteří pracovali, někteří cvičili naši omladinu
Důl, který nazýváme Weltkriegstolle patří k těm nejhezčím, ve kterých v zimě sledujeme netopýry. Vstup do doliu se ale postupně zasypává sutí. V minulosti jsme do něj zabudovali korugovanou šachtovou rouru, ale při letošní kontrole jsme zjistili, že její ústí je skoro zasypáno.
To když Marek Audy s kolegy speleologického klubu TOPAS z Moravského krasu přijeli k nám do Beskyd, aby poznali naše pseudokrasové jeskyně. No a jak brzy zjistili, opravdu pseudokras – to není kras.
Již tradičně na počátku léta natahujeme lano nad řekou Odrou, aby si malí i velcí mohli vyzkoušet, jaké to je na Alpském traverzu. Tentokráte to stihli více jak 500 krát. Děti i jejich rodiče, záchranáři se svými psy…
Východní svahy Kněhyně jsme zkoumali mnohokráte. Zvláště svahy pod vrcholem, kde jsme v minulosti objevili také řadu menších i větších jeskyní. 20 května jsme se rozhodli prozkoumat i svahy pod lesní cestou. Vyrazili tam Pepa, Kuba se školkou a původně i Luděk, kterého ale schvátila nemoc a tak vyslal mladého Martina, Káju s malou, ještě
Když před dvěma roky šmejdil Pepa po skalních svazích hřebenu Ropice, sice žádnou novou jeskyni neobjevil, ale terén ho tak jeskyňářsky zaujal, že se tam musel vrátit zpátky. A to se podařilo 14 května, společně s Monikou a Romanem. Sice hlavním cílem byl průzkum části svahu nazývaného Skaliny, ale s explorací jsme začali tam, kde
Stalo již tradicí, že každý rok připravujeme pro studenty Bezpečnostně -právní akademie z Ostravy speleoalpinistický kurz. Tentokráte ve skalním městě Čížkovy kameny a trenažérech hasičů v Odolově. I tentokráte si to jak studenti tak naši instruktoři užili.
..aneb jak Martin s Lenym zjistili, že Valašské ďůry jsou nejtěžší na světě…. Na vrcholu Kopce máme hodně větších i menších jeskyní, do kterých často nechodíme. Chybělo také přesné zaměření jejich vstupu. Proto se na kontrolu jak to v jeskyních vypadá a zaměřit jejich vstupy vypravili 8 května Leny a Martin
..aneb kde zmizela Malá Ondrášova jeskyně??? Pořád se nemůžeme shodnout, kde jsou dnes jeskyně 3P-Bezejmenná a Malá Ondrášova. Rozetnout tuto záhadu vyrazili na Lukšinec 4 května Pepa a Monikou. A nejen to. Třeba se jim podaří objevit i něco nového. A chybí i mapy některých nových jeskyněk.
Kontroly zimovišť netopýrů skončily a mnoho velkých aktivit se nedělo. Ale přišlo Speleoforum a tam se vypravilo opravdu hodně našich členů. Tentokráte nás tam bylo devět. I tentokráte jsme aktivně přispěli. Hlavně Leny velkým článkem do sborníku o Cyrilce a nejnovějších objevech v této jeskyni.
Tento víkend vyráží na kontroly netopýrů dvě skupiny. Počasí se změnilo v Mordor. Těžké olověné mraky, vítr, déšť. V sobotu vyrážejí do štol nad Podhoří Petr s Ondrou Tomickým a Libor se synem a v neděli do štol nad Andělskou Horou Pepa, Honza a opět Libor se synem.
Vždy, desítky let vyrážíme na kontrolu našeho nejvýznamnějšího a největšího zimoviště netopýrů do Zálužné. Po dosud velmi teplé zimě přišlo prudké ochlazení, teploty klesly pod -100 C a tak jsme byli zvědavi, jak se to projeví na počtech netopýrů, neboť je zde nejvíce netopýrů černých a ti mají rádi na zimní spánek chladné prostory.
Jednou za rok se vidíme všichni členové ORCUSu. Tedy skoro všichni. To když svoláme výroční schůzi. Tentokráte dokonce třídenní na rekreačním středisku Zálesí v centru Oderských vrchů. A samozřejmě tři dny jen neschůzujeme.
To když radní dostali nápad zpřístupnit pro veřejnost jeden starý důl. Důl určitě sto kráte navštívený, ale informace o něm byly strohé. Nebylo známo, jestli a kolik v něm zimuje netopýrů, kam vede neznámý komín… Tak se tam Pepa a Honza vypravili. Důl někde mezi Jeseníky a Oderskými vrchy má sice zamřížovaný vstup, ale to