Když “výročka” trvá 3 dny

Pro výročku již po druhé jsme vybrali penzion Bílá holubice, který vlastně leží přímo pod našimi zimovišti netopýrů – v Zálužné. Stejně jako v minulých létech, výročka to není pouze sezení nad papíry, školení, volby…. ale, také kontroly zimujících netopýrů v našich lokalitách, kterých máme v okolí opravdu mnoho. Ale postupně.

Pátek 23. ledna

Monika vede velkou skupinu do dolu nedaleko Bílé holubice. Přidali i naši kamarádi z krasu. Dnes jen seznámení s lokalitou, neboť chceme důl přemapovat, když mapa z roku 1999 zahrnuje pouze dolní patro a i to se stále mění, neboť chodby se stále propadají. A co večer? Program je jasný, když majitel Bílé holubice nám připravil 4  bečky.

Sobota 24. ledna

Postupně se do Zálužné sjíždějí skoro všichni členové ORCUSu. Jen ti nemocní a hlídači dětí zůstali nuceně doma. Cíle jsou jasné – kontroly stavu netopýrů v našich lokalitách.  První skupinu do dolů v údolí potoka Horník vede Jirka a s ním Marcela a Ondra. Některá vstupní dvířka jsou řádně zaledněná a bylo nutné uvolnit krumpáčkem a okolí trochu odkopat. Ve vstupní chodbě se opět nachází květináče a nějaké sáčky, což Ondru, který zde veškerý nepořádek před několika lety odklidil, docela, slušně řečeno, rozladilo. A jelikož jsme tyto tři štoly zvládli rychle.

Větší skupina mířila do významnějšího a mnohem většího zimovišťě netopýrů nad řekou Moravice. To je hodně rozsáhlé, tak měli všichni co dělat. Pepa, Pavel (toho vidíme po roce) Kuba, Jaryn, Roman a Roman st., Vojta a Vašek. Netopýři jsou tady i ve výše položených komorách, kde se musí vylézt komíny v základce. Toho se ujali lezci Kuba a Jaryn. Po kontrole spodních pater se dělíme a na horní patra vyráží Kuba, Jaryn, Pavel, Roman a Vojta. A nejen na kontrolu. Dolů s horních pater se musí sestupovat nepříjemným lomeným komínem, vysokým tak 15 m. Abychom učinili sestup bezpečným, rozhodujeme se nad komínem naistalovat kotvící bod s lanem.

 

 

 

 

 

Velkou skupinu vede Roman K., do dalšího významného zimoště u obce Čermná ve Slezsku. Dolů se musí 15m hlubokou vertikálou, ale do ní  Roman hází dvě lana, tak vše jde rychle. A na III patro se jdou podívat i naši hosté z Krasu. Z části zatopené chodby v břidlicové základce jsou unikátní. Jen škoda, že v kdysi nejvýznamnějším zimovišti netopýrů černých, je jich dnes jen pár kusů. Pro kluky možná štěstí, neboť v minulosti kontrolovat základku, kde byli barbastelly schované, znamenalo 8 hodin v podzemí. To by dnes ani nestihli večeři.

 

 

 

 

 

 

 

Leny si vybírá hlavně baby a jde mapovat lokalitu, kterou si včera pouze prohlíželi. S ním Jana, Míša, Krista… Vloni byly komíny na vyšší patra vystrojeny lany (díky kamarádům z krasu, kteří do komínů navrtali  desítky nýtů, vylezli na patra a lana tam nechali). Ale i tak se musí vystoupit desítky metrů do horních pater, což některým dělá problém.

 

Do lokalit zimovišť netopýrů v údolí Čermenského mlýna vede akci Petr a s ním  Honza a Libor, Terka a Franta.  Prvním překvapením bylo, že barbastelly z klastrů nad vodní hladinou zmizely úplně, byly jen jednotlivě na stěnách, stropech a v puklinách. Během počítání Terka s Františkem měřili geologickým kompasem pro Lenyho výzkumy sklony vrstev hornin.

Do další  nedaleká lokality jsou zapotřebí broďáky. Ale  ne všichni měli broďáky. První šel jen gumákách Petr a prošel. Terka trochu nabrala, Honza prošel, ostatní měli broďáky své, nebo půjčené. Při zpáteční cestě ale všichni “gumákoví” nabrali vrchem a vodu doslova vylévali… naštěstí k autu to nebylo daleko a náladu všem zvedla kačena v Saigonu, kde jsme se potkali s ostatními skupinami.

 

Sobotní večer pak už patřil výročce. A nejen povinný program, také  přednášky o loňských expedicích, výklad a testy z bezpečnosti v jeskyních, kvíz o našich jeskyních  a činnosti ORCUSu… a také díky Vojtovi kytara se zpěvy. A hlavně veliké gratulace Bobkovi, neb slavil své padesátiny a k tomu mu Láďa napekl opravdu super speciální dorty. 

 

 

A ti nejaktivnější byli oceněni hodnotnými cenami. Jako třeba Leny, který obdržel nesmrtelnou důlní lampou.

V neděli pokračujeme v kontrolách našich lokalit. Jenže to nebylo tak jednoduché. V noci pršelo a na zemi to mrzlo. Cesty, chodníky pokryl tak centimetr ledu. Odvážný Kuba chtěl odjet, ale jeho Octavia skončila 200 m od penzionu. K dolům jsme velmi opatrně vyrazili pěšky. Leny vedl opět mapovací skupinu  a Pepa s Pavlem, Jarynem a Vaškem zamířili na III patra, do našeho největšího zimoviště netopýra černého, zatím co Monika s kamarády z krasu na horní patra. A opět jich bylo skoro 2000. Samozřejmě nejvíce netopýrů černých. A třetí patro je po mrazivých dnes pěkně zaledněné a teplota je okolo +2⁰C, což netopýrům černým vyhovuje.

 

 

 

 

 

 

 

Leny se svým babským mapovacím družstvem opět vyrazili  dokončit mapování. S ním Petr, Jirka … Ale většina se tam spíše šla podívat. Mapovalo se na horních patrech a tak opět přišla vhod technika SRT