Jeskyně Naděje ( syn. Překvapení)

J.Wagner

Vrchol Kopce je součástí Vizovické vrochoviny, leží severně od obce Lidečko. Jeskyně vznikly v lavicích hrubozrnných pískovců luhačovických vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše. V místech, kde po svazích jsou šikmo uloženy vrstvy pískovců, vznikly na systému tektonických puklin jeskynní prostory. Rozrušené pískovcové bloky se pohybují po měkčích a plastičtějších, tenkých vrstvách jílovců a prachovců. Vznikající rozšiřující se pukliny jsou pak překrývány a předělovány uvolňovanými skalními bloky, které se různě naklánějí, rotují a ujíždějí nad vzniklými zejícími, většinou vertikálními podzemními prostorami.

Na povrchu se pak tvoří otevřené rozsedliny, hluboké deprese, propástky a bloková pole.

Jeskyně Naděje se nachází asi 200 metrů severně pod vrcholem Kopce (699 m n.m.). Do podzemí vedou tři vstupy. Z morfologického hlediska lze jeskyni rozdělit na dvě odlišné části. „Východní část“, do které vedou 2 vstupy, je tvořena dvěma poměrně širokými komorami, nacházejícími se blízko povrchu. Komory jsou propojeny dvěma vertikálními stupni (o hloubce -3m) a snadno průchozím klesajícím průlezem o profilu 1,2×0,8m. Šířka komor dosahuje 3 až 4 metry. Dno je tvořeno jak zřícenými balvany, tak ostrohrannou sutí, kterou vyplňují vodou spláchnuté vrstvy jílu a organických materiálů ( z povrchu transportované listí, jehličí a pod.). Stropy tvoří veliké zaklesnuté pískovcové bloky vrchních pískovcových vrstev.

V západním výběžku „Východní části“ jeskyně pokračuje vertikálou -6 metru (nazv. „Spojovací propast“), která ústí do „Západní části“ jeskyně.

„Západní část“ jeskyně je tvořena většinou prostorami s vertikální charakteristikou. Vstup do této části je v západním závěru otevřené povrchové rozsedliny a je tvořen vertikálním stupněm -2 m. Za ním jeskyně pokračuje další, velmi úzkou vertikálou – 5 m, na jejímž dně se propasťovitá chodba větví do západního a východního směru, který končí na dně „Spojovací propasti“. Šířka puklinových chodeb většinou nepřesahuje 1 metr a jejich převážný směr je 60°-240°. V místech křížení puklin vznikly větší podzemní prosty, kde také dochází ke křížení úzkých jeskynních chodeb. Vertikální chodby jsou často přerušovány zaklesnutými skalními bloky a balvany, které znesnadňují pohyb v jeskyni a v nejníže položených částech uzavírají prostupnost mezi spodními částmi jeskyně. Nejrozsáhlejší prostorou je „Mamutí chodba“, která tvoří i západní závěr jeskyně. Chodba dlouhá 19,5 m dosahuje výšky 9 m a průměrná šířka je 0,6 až 0,8 m.

Celková délka všech průlezných částí jeskyně je120 metrů a celková denivelace je 12 metrů.