Holky na Záryjích

Hodně dlouho nebyly provedeny kontroly netopýrů v jeskyních na Záryjich – tedy v jeskyních Salajka a Biskupovka I (neboli Radegast).  Je to tam opravdu úzké, prakticky se stále člověk plazí nebo je na čtyřech a taky, je tam po zimě je tam opravdu mokro. Ale “odvážné školačky” Terka a Míša si řekly, že “Navštívit jeskyně, které neznám, přece nemůže být tak těžké.”

A jak to viděla Terka:

Prvně jsme vlezly do Radegasta, kde nás čekaly první úzké prostory. Nic však co by dvě holky nezvládly. Mapa jeskyně dobře odpovídala skutečnosti, avšak nejdelší chodba byla na konci zasypána, takže jsme se musely otočit. Míšu jsem po cestě ven, jako ještě méně zkušenější, nechala vyzkoušet si najít cestu. Až na pár zaváhání nás dostala v pořádku ven.

 

A nyní Salajka. Závrtem a otvorem s mříží jsme vlezly do vstupní plazivky, kterou Míša později trefně nazvala psí díra. Klesaly jsme níž až jsme se ocitly na křižovatce, z níž všude vedly nějaké chodby. Pro lepší orientaci jsem vytáhla mapu. Po vyzkoušení několika směrů jsem usoudila, že v mapě asi zcela neodpovídají orientace některých chodeb. Nevadí, jde se dál. Jeskyně se zdála být bezpečná a holky jako my se v ní pohodlně postavily a téměř neměly problém s prolézáním. Ha! Úsudky ostatních byly mylné. Míša měla jen problém v jedné úžině vedoucí do krásné obloukové pukliny. I přes všechny Míšiny snahy ji nepustil hrudník a já jsem musela pokračovat sama. Chodba zůstala jejím očím skryta. Po projití větší části jeskyně jsme se opět vrátily na onu křižovatku. Čekala nás východní část. Úžina vedoucí do těchto prostor byla opravdu na výdech, a dokonce i já se jsem se cítila nejistě. Navíc pokračovala stupněm dolů. Jelikož jsme byly jen ve dvou a ze všeho toho plazení už vysílené, tak jsme se tam nakonec neodvážily. Později u kávy jsme se dozvěděly, že tam jsou nejhezčí prostory z celé jeskyně. No nevadí, příště. V této jeskyni jsme napočítaly 14 vrápenců, bohužel to ale nejsou počty, co tu bývaly.

 

 

 

 

A mezitím v jeskyni Cyrilka “rubáňová četa” Leny. Honzy W. a Jirka pokračuje v pokusech o prolongaci jednoho z koncových bodů Zadní části. Zatím marně – ale naděje umírá poslední.

Jsem opravdu ráda, že jsme se odvážily samy navštívit jeskyně, kam ostatní jít s námi nechtěli. Toto mě posunulo v jeskyňaření zase o kousek dál.

(Podle zápisu Terky)