Jako za mlada…aneb prusíky nic nenahradí

To když radní dostali nápad zpřístupnit pro veřejnost jeden starý důl. Důl určitě sto kráte navštívený, ale informace o něm byly strohé. Nebylo známo, jestli a kolik v něm zimuje netopýrů, kam vede neznámý komín… Tak se tam Pepa a Honza vypravili.

Důl někde mezi Jeseníky a Oderskými vrchy má sice zamřížovaný vstup, ale to nebrání návštěvám, neb jedna „šprušle“ je uřezaná. Celé podzemí měří asi 125 metrů (po našem dnešním mapování) a tvoří jej prostorné chodby s pevnými stropy i stěnami. Ale je v něm malá záhada. Na konci dolu je osmi metrový komín, který někam pokračuje. Možná. A zjistit kam pokračuje, to byl náš úkol. Někde z prostor nad šachtou visí žlutá gumová hadice. Na čem je upevněna nevíme. Asi ji někdy někdo použil při výstupu. Tak jsme se rozhodli, že ji použijeme i my. Ale nejdříve vyzkoušet její pevnost. Co na ní třeba nasadit blokanty. Marno, okamžitě klouzaly dolů. Tak jako za mlada to zkusíme s prusíky. Omotáváme trojitý prusík ze čtyřky šňůry a zázrak, on drží. Nasazujeme další a Pepa s Honzou do nich naskakují a zkoušejí pevnost  hadice. Ta drží též. Tak že dva prusíky na nohy jeden do sedačky a Pepa jako za mlada se souká na horu. Tož kdyby to viděla “pepova” komise pro speleoalpinismus  🙂 ). Myslím, že prusíkovat po hadici –  to může napadnout jen blázna. Ale šlo to. Hadice vydržela. Nad šachticí je na dně kapsy usazená pevná ocelová tyč a okolo ní byla hadice babským uzlem  omotána. I uzel vydržel. Ihned měníme hadici za statiku  a nyní už je vše OK. Jen zklamání, že prostory nad šachticí nikam dále nevedou.