MONTE CANIN 85

„Monte Canin 85“ 2-25.srpna 1985 hřeben Monte Canin Alpy, hřeben Monti Lessini ,Itálie. Explorace severní části hřebene Monte Canin v oblasti vrcholů Loppa a Poviz, objevy řady nových propastí s hloubkou do 50 metrů, sestup do propasti Spluga della Preta (-990m)Účastníci: Josef Wagner, Mirek Demjen,Vašek Šutta, Petr Téma,Josef Kučera,Ljuba Šromová, Pavel Sýkora, 3 členové ZO ČSS Javoříčko (Mirek Vaněk, Jiří Koudelka, Josef Cetkovský)

2.8          Dvěma „expedičními“ vozidly Volhou kombi a upravenou nákladní Avií konečně vyrážíme z Prostějova na západ. Nejspokojenější z dopravou jsou Vetešník a Pepík Kučera, kteří na korbě Avie mohou kouřit a pít pivo do sytosti.

3.8          Po půlnoci překračujeme hranice. To už Veteš a Pepík stačili vystřízlivět. Ráno nám radost z jízdy pokazila série poruch Avie. Vlastně jedna ale furt se opakující. Někde z motoru se lil olej. Až na čtvrtý pokus naši mechanici alespoň provizorně motor opravují a pokračujeme směr průsmyk Glossglockner.

Tedy Avie se pomalu na jedničku postupně posouvá do průsmyku a za 3 hodiny jsme tam. Platíme průjezd a opět sjíždíme dolů, za strašného smradu pálícího se obložení . Po hodině jízdy na brzdách raději za krupobití parkujeme na nocleh

4.8          Ráno se dál probíjíme směr Itálie. Jen však projedeme hranicí , zastavují nás hlavně samopalů žandarmerie. „Kontrola co vezete“, pravil jejich šéf a všichni se vrhají na naše plné expediční bedny. Naštěstí nic závadného nenašli, tak nás pouštějí dál směr Cortina. Po prohlídce města je před námi výjezd do průsmyku Falzarego. Zastavujeme a všichni kromě Ljuby vyrážíme na Lagazuoi Grande (2 835 mnm), tři špice tyčící se na obzoru. Všichni se vydávají na hřeben pod špice a na jeden z vrcholů vystupují solovýstupem Pepa, Déžo, Venca a Cici.

Než se setmělo jsme zpět u aut a můžeme pokračovat směr Terst. Marně v noci hledáme místo na přespání a zastavujeme u zdí nějakého kláštera. Do pěti minut jsou zde ale policajti i po bujné diskuzi nás nejdříve chtěli vyhnat, ale pak nás odvážení na jiné též dobré místo.

5.8          Po snídani doléváme naftu do Avie ze dvou obřích nádrží umístěných pod korbou Avie a zastavujeme až v Terstu, kde vítání s přáteli klubu San Giusto Brunem, Jakem… končí až pozdě v noci veselicí u Jaka na dvoře.

6.8          Ráno opět vše balíme a míříme směr Verona a vesnice Fosé, kde by na nás měli čekat další italští přátelé. Lije jako z konve a před Veronou nás zastavuje policie.Vůbec se jim nelíbily naše papíry od Avie- pojištění. Nastalo dlouhé prověřování, ale nakonec nás pustili.Po dlouhém bloudění nacházíme výjezd na hřeben Monti Lessini a do vesnice Fosé, kde o nás nikdo nic neví !!! Ljuba sbalila v hospodě prvního lepšího speleologa a s ním navštěvujeme předsedu místní organizace Marcela. U kávy a whisky za hrozného lijáku venku probíráme mapu propasti Spluga della Preta – cíl naší výpravy ( bohužel jak jsme později zjistili, informace byly značně zkreslené). Pozdě v noci za doprovodu nových přátel vyjíždíme na hřeben ke Spluze, kde mají ve staré kamenné budově s hliněnou podlahou svůj bivak.   No hlavně, že na nás neprší.

7.8          Chystáme se systém Spluga della Preta (-998m) za asistence spousty přihlížejících turistů a jeskyňářů z Fosé. Do vstupní šachty – 130 m, vhazujeme dvě lana stočtyřicítky a ve čtyři odpoledne první družstvo vedené Vetešníkem ( se Šéfem a Pepíkem Kučerou) zahajuje sestup.

To je sjezd! Sto třicet metrů ve vzduchu ve zvonovité šachtě. Italové pro své expedice tady budují výtah. My jsme jej nechtěli. Úkol družstva byl navěsit lana do hloubky -300 metrů, najít cestu meandry ke studni -88 metrů a vystoupit zpět na povrch.Měli na to 12 hodin.

                Probíhalo vše normálně za vstupní studní -130 metrů, za krátkým meandrem následuje studna -10 metrů a za ní vertikála -108 metrů. Tady Veteš instaluje 4 přepínky ( né moc šťastně) a pak začíná né moc složitý meander, který vede ke studni – 88 metrů. Úkol prvního družstva končí a mohou na povrch.

8.8          Ve čtyři ráno je první družstvo na povrchu a sestup zahajuje druhé družstvo- Pepa, Venca, Déžo a Plagát. Jejich úkol, kromě fotodokumentace je nalézt a vystrojit trasu sestupu. Za 8 hodin by je mělo dostihnout třetí družstvo, které samostatně nebo společně s druhým družstvem sestoupí na dno jeskyně. Vše jde v pohodě, jen Vencovi se ve studni -130 metrů zamotala lana, tak měl co dělat. Ve studni -108 metrů trochu nadáváme na Vetešníkovy krátké smyčky na přepínkách. Jen jsme skončili nadávat, uslyšeli všichni krátký svistot vzduchem a pak Pepovo dlouhé nadávání. Na druhé přepínce když sedal do Petzla zřejmě měl karabinu napříč a v rozporu se všemi parametry na karabině ( příčná pevnost 600 kp) zámek se vyhnul a převrátil. A Pepa letěl do propasti. Naštěstí připnul Bogibs do starého italského lana, které tam viselo a tak snad po 10 metrech volného pádu se Bogibs zasekl a Pepa se houpal nad propastí. A Déžo nad ním měl co dělat aby mu pomohl. Nebýt toho druhého lana, raději nedomyslet.

                Pod propastí – 108 m začínají první dlouhé, na orientaci velmi složité meandry. Pak sjíždíme bez problému šachtu – 88 m a začínají další kruté meandry. V blátě, vodě, po dně i pod stropem prolézáme každou odbočku, abychom našli pokračování a správný směr a hned jej značíme pro III. družstvo. Marně hledáme orientační znaky, které nám popisoval Marcelo. Těžkou brašnu s fotopřístroji již zanecháváme raději na dně další studny. Co nás od vstupu do systému upoutává je veliký bordel. Můžete tu najít vše, co tu zanechaly předešlé expedice a bivaky. Včetně navěšených lan a karabin. Starých lan jsou tu všude stovky metrů.

                Meandry se dále střídají s propastmi protékanými vodopády. S hloubkou a narůstajícími problémy nás začíná tlačit čas. Dosahujeme sálu „Paradiso“ ( česky Ráj) a jímá se nás odpor. Všude hnijí haldy odpadků po expedicích.Jsme v hloubce okolo 700 metrů. Za námi jsou nejtěžší propasti a meandry, před námi už jen svažující se suché koridory a 3 propasti s hloubkou do 50 metrů. Je půl desáté v noci a III. družstvo nikde. Mají již 6 hodin zpoždění.Nevíme co se stalo. Zásoby jídla ( jedna čokoláda, kandované ovoce ,jeden krajíc a salám) jsou u konce. Plagátovi dochází síly, dál nemůže vzdává to. Vašek sjíždí poslední vertikálu, uvazuje Petzla na špatné lano vedoucí přímo do vodopádu. A ještě bez přepínek se třemi uzly. Pak na hodinu mizí ve vertikále – 66 m a nedává o sobě znát. Instalujeme další lano a Pepa sjíždí za ním. Po krátké domluvě končíme sestup nedaleko od dna, chybí posledních 200 metrů. Ale Plagáta nemůžeme nechat samotného. Mohl by zcela prochladnout a to by mohlo znamenat nejhorší….

                Začínáme urychlený výstup propastmi a meandry. Těžké vaky s materiálem ve vertikálách netaháme, ale vynášíme na zádech. Honí nás i obava, co se stalo se III. družstvem.Ve -400 metrech nacházíme vzkaz od Ciciho, ve kterém nadává Pepovi, že mu dal slabého partnera. Josef Cetkovský, byl totiž v této hloubce zcela vyčerpán, další sestup vzdal a Cici s ním musel na horu. My opět zrychleným tempem pokračujeme vzhůru. ČAS nás tlačí stále víc.

9.8          Plagát ztrácí úplně síly. Šachtou -108 metrů vystupují Pepa, Déžo a Venca za hodinu ( všichni tři) a Plagátovi samému to trvalo 90 minut. Jsme pod vstupní studnou -130 m a jejím dně nacházíme bivakovat Josefa Cetkovského. Je zcela vyčerpaný a nemá sílu vystoupit na povrch. Rychle na povrch vystupuje Pepa a instaluje další lano do propasti, aby mohli lézt dva lezci (Venca a Déžo) současně. O dobré kondici všech tří svědčí i časy výstupu, vše do 25 minut. Je sedm hodin večer když ze Spluby pomalu jako poslední vystupuje Josef Cetkovský . Pozdě večer pomocí Volhy a kladek vytahujeme ze šachty -130m všechen materiál. Akce končí a mnozí usínají přímo u vstupu Splugy. Venca, Pepa, Plagát a Šéf však pokračují, jdou fotit do nedaleké jeskyně Cabattino.

10.8       Je slunečné ráno a my vše balíme. Sjíždíme do vesnice Fossé, kde nás čeká Marcelo a Giovani. V jejich doprovodu ještě jdeme na exkurzi po krasových zajímavostech okolí. Skalní most Ponte di Veia… a zase nastává loučení. U vína nás italští přátelé zvou do Splugy znova příští rok. Společně se pokusit prohloubit celý jeskynní systém a objevit nové partije.

                A jedeme do Bologně. Tady zjišťujeme, že jsme očekávání až zítra a tak se den volna rozhodujeme strávit v San Marinu. Cestou se marně snažíme někde zastavit u moře, vše oploceno a kempy jsou plné. Postupně naše Avie nám probíjí cestu korzujícími davy lidí a až o půlnoci zastavujeme před San Marinem.

11.8       Krátká prohlídka San Marina a jedeme dál do Bologně, kde se setkáváme s naším dalším hostitelem profesorem Fortim s Boloňské university.Nejdříve nás zavedl na své pracoviště na universitu a pak do jejich speleologického klubu, který sídlí ve středověké věži. No tam byl binec, hned jsme měli práci.

12.8       V doprovodu prof. Fortiho vyrážíme na exkurze do sádrovcového krasu nad městem. Nejdříve do jeskyně Spipolla, s domem 80×120 x 40 metrů. Pak do propasti Novela (-86), kde je Fortiho podzemní laboratoř, kde studuje vznik kalcitových náteků v sádrovcovém krasu.

Večer se Boloňou loučíme a míříme na Terst. Abychom to neměli jednoduché zastávkovala Avie a nahlásila poruchu spojky.

Naši mechanici však byli rychlí a tak jsme mohli pokračovat dále. Spíme u jedné z pump

13.8       Vjíždíme do Terstu, Ale ještě před tím zastavujeme u řeka a čistíme vše co máme zaprasené ze Splugy.

V Terstu nás již očekávají na klubovně San Giusto všichni kamarádi s Brunem včele.

14.8       Odpočinkový den a každý je tráví po svém. Cici a Pepík peláší k moři, Veteš do kina na sprosťárny, Venca u televize. Ale všichni vyrážejí do obchodů. Aby se nově „odžínovali“. A večer balíme a chystáme se na Monte Canin

15.8       Ráno naše Volha a brunův mikrobus vyrážejí směr sedlo Sella Nevea. Avie by serpentínama nahoru asi nevyjela. U lanovky jsou stovky lidí, ale Bruno běží za kolegou lanovkářem a za chvíli nás lanovka na dvakráte i s materiálem vyváží na hřeben. Základní tábor stavíme nedaleko horské chaty a vyrážíme do terénu směr vrcholy Lopa a Poviz, asi hodinu chůze od tábora.

Nejhlubší propast rajonu je Gorna Pipote (-750m) a tak je tady šance objevit další. A tak jsme začali exploraci terénu. První díru nachází Pepa, ale končí v deseti metrech. Slunce praží jako hrom, ale všude kolem nás jsou veliká sněhová pole. A jak jsme později zjistili sníh a led po extrémní zimě ucpal všechny propasti mohutnými zátkami. Italští kamarádi říkají, že tak studené léto nepamatují a led může vydržet i deset let. Vedro na povrchu nás nutí ze svléknou vše co se dá. A tak to na platu brzy vypadá jako na nudistické pláži. Bohužel sám chlap. První den ještě objevujeme tři další propasti (-35,-35 a -15m) a všechny končily ledovou zátkou.

16.8       Od rána pokračujeme v exploraci hřebenu. Zaměřujeme a mapujeme další objevené díry a v té nejhlubší dosahujeme hloubky -55 metrů. Je kompletně zaledněná. Už máme na kontě skoro 20 objevených propastí, ale vše končí stejně. Ledovým špuntem.

17.8       I dne pokračujeme hledáním na hřebenu. A výsledky se neliší od včerejších. Po platu pobíhá skupina naháčů a co chvíli se vrhají do nějaké díry.Opět jich prolézáme desítky.Ta nejhlubší má dnes 45 metrů .

18.8       Poslední den explorací. Nad táborem se tyčí kolmé skalní stěny a v nich jsou zdálky vidět nějaká okna. První se do stěny vydává Pepa (samozřejmě bez ohlášení a bez jištění). A za chvíli se ohlašoval voláním sto metrů nad údolím. Narazil na silně rozrušenou stěnu po které stéká voda a už měl BOHOS (Bohumínská horská služba) co dělat. Venca, Cici a Déžo oběhli skalní stěnu a shodili Pepovi lano. Jak se pak zjistilo, skalních otvorů ve stěně bylo mnoho, a vedly do jeskyní. Jenže byly již prozkoumány. Balíme tábor a ještě v noci se vracíme do Testu.

19.8       Dopoledne navštěvujeme ještě turistickou jeskyni Grotta Gigante, s největším seismografem a na světě a pak se už chystáme na slavnostní odpoledne. Expedici se totiž dostalo té pocty, že budeme přijati zástupci provincie Trieste. Nově odžínování tak po obědě vyrážíme na radnici v Terstu. A tak jsme přijati se vší parádou. Novináři, přípitek, předání plaket. A samozřejmě proslovy. Bruno di Giovani i Pepa.

Vše probíhalo normálně akorát si Vetešník pletl konferenční stůl s pultem v hospodě. Posílal po něm tak dlouho víno, až jej rozlil. Večer jsme pozvání na slavnost politické strany „ Listina z Terstu“. A tak jsme tam pili pivo na koncertu kapely v obsazení jednoho člověka s elektronikou, který si pletl pohřební chorály s polkou.

20.8       Další dva dny se změnily v oslavu Brunových narozenin a místo cesty domů jsme zjistili , že Avie odmítá odjet. Cestou na odpočívadle někde v Alpách neustále teče olej, tak mechanici rozhodli, že je nutná oprava. Vyměnit těsnění pod hlavou motoru.

22.8       Déžo a Šéf se vrhají na motor. Rozebrat jej, to nebyl problém. Za chvíli leží před Avií hromada náhradních dílů, kterou s údivem sledují okolo procházející Němci a Rakušané. Složit jej to už je horší. Nejdříve jim spadlo něco do válce a motor je nutno opět rozebrat. To bylo již poledne a my museli pokračovat do Salzburgu, kde nás čekal ve svém speleoobchodě Krysztoff. A tak Venca,Pepa, Ljuba a Plagát odjíždějí Volhou. Avie nás dohání v Salzburgu v noci bez Ciciho. Ten prý odmítl jet Avií a výpravu opustil a nikdo nevěděl kde je. Marně jej do půlnoci hledáme. Za bouře jedeme do Mnichova a parkujeme v centru města. Odpoledne trávíme v Mnichově a čekáme na jeskyňáře z Bielsko Bialey. Marně. Naštěstí se objevuje Cici. Lehčí o peníze za vlak, ale živý. Můžeme vyrazit domů. Jenže opět to odmítla Avie. Další porucha motoru a po opravě jedeme jen na 3 válce, se „zahlušeným“ čtvrtým válcem. A aby toho ještě nebylo málo, stačil v Praze Vetešník za volantem Volhy nabourat do škodovkya odnesl to i bok Volhy. Ale nakonec jsme přece jen dojeli domů. Kupodivu na čas.