VÝROČKA – ŠKOLENÍ – KONTROLY NETOPÝRŮ

Jednou za rok se vidíme všichni členové ORCUSu. Tedy skoro všichni. To když svoláme výroční schůzi. Tentokráte dokonce třídenní na rekreačním středisku Zálesí v centru Oderských vrchů. A samozřejmě tři dny jen neschůzujeme.

Vše začalo v pátek 27 ledna navečer, to se začali sjíždět první aktéři večírku. Hodně žízniví. Připravená byla bečka – ale obavy, že sto piv nebude stačit, se začala brzy naplňovat. Přijeli i hosté, bývalí členové Orcusu. Jožka s Janou, Zdenál ze Vsetína a samozřejmě vybavení valašskou slivovicí. První půlka Orcusu je tu, tož bujný večírek mohl začít. A byl hodně bujný.

SOBOTA – těžké vstávání pro některé. Ale netopýři čekají. Jedna skupina vedena Pavlem a Pepou míří do Pollakovy štoly a druhá vedená Honzou a Petrem míří do Čermné do Potlachového dolu.

V Pollakově štole se mnoho nezměnilo. I stavy netopýrů. Jen počasí fakt není moc zimní a tak chladnomilných druhů ubylo. Barbastelly a Nilssoňáci jako by nebyli. Ale nejen sčítání. Leny s Kristýnou a novým členem Liborem se vrhají do málo přístupných částí, aby dokončili mapování dolu. Vlezli i tam, kde normálně nelezeme, neboť tam ani netopýři nezalétají. Tak daleko a hluboko se jim  nechce.

 

Zato v Potlachové dole se toho změnilo dosti. Hlavně ve vstupní komoře. Že tam je nový zával a velký sesuv ze stropu, jsme zjistili již vloni. Ale letos je ještě větší. A dokonce cestu přes nové haldy skalních desek a sutí někdo barevně vyznačil. V dole vždy převládaly Barbastelly, ale letos jich není ani polovina loňských stavů.

 

 

Stihli ještě kontrolu v Dřevěnce a pak hurá k Vietnamcům na kačenu. Skupina v Pollakově štole skončila mnohem později, a tak na kačenu dorazili, když Honzova skupina odpočívala již na Zálesí.

Navečer jsme na Zálesí skoro v plném počtu a výročka může začít. Nemůže začít ničím jiným, než vzpomínkou na našeho velkého kamaráda Arnošta. Pak povinný program s přijetím nových členů Libora, Ondry a Terezy, pak školení z bezpečnostní směrnice ČSS. Nemohlo chybět ani zopakování uzlů. Vždy se můžou hodit. Pak něco pro ty, co dělají práce ve výškách, pravidelné každoroční školení a na závěr testy. Nejen o bezpečnosti při pracích ve výškách a speleoalpinismu, ale také jestli správně určujeme netopýry. A co pak??? Přece večírek. Bečka byla brzy prázdná, ještě že Pepa měl zásoby piva v autě a paní domácí bednu lahvového. A veselí pokračovalo hodně přes půlnoc. A někteří to protáhli do rána.

 

NEDĚLE Někteří se budili jen ztěžka. Mnozí až skoro na oběd. Ale před námi jsou další doly a kontroly. Pepa s Romanem míří do štolek v údolí Hornického potoka. K překvapení zjišťují, že uzávěry jsou nově natřeny a vstupy opraveny. To nám šetří hodně práce. Petr s Jirkou míří do Břidličné. Doly sice normálně nekontrolujeme, ale kamarád Jirka Šafář je churav a tak to děláme za něj.

Ale to hlavní se dělo v Black Hilu. Tam není kontrola nikdy jednoduchá. Akci tam vede Pavel a s ním slaňují na spodní patra Jaryn, Kuba Zeman, Kristýna a novociáni Ondra s Terčou. Bude to tak trochu křest ohněm. Je jich dost a všichni chtějí i do Atlantidy. A to akci vždy hodně natáhne. A když už byla skoro tma a z Black Hillu nebyly žádné zprávy, že Pavlova skupina vylezla ven, začal pomalu Pepa svolávat záchrannou akci. No ale pak se ozval Jaryn, že jsou venku a vše OK.