Do štol a do ledové vody

…aneb jak si Leny hrál na mrože.

To když Pepa, Leny, Jirka, Roman a Roman senior vyrazili na kontrolu štol nad Ludvíkovem. Hory bez sněhu, jen mráz. A podle informací Romana s Mončou, tam kam se chystáme je vody tak na gumáky.

Nejdříve do dolu Weltkriegstolle, již tradičně za pomocí lanového žebříku. První překvapení hodně nízké počty netopýrů. Netopýra velkého polovina co v jiných létech. To ale nevadilo, aby jako vždy nepropukla malachitová horečka. Jen Leny se rozhodl nesbírat kameny, ale železo. Historické hřeby z pražců. Asi zjistil, že cena železa ve sběrnách stoupla. A  nejen to, asi chystá další doktorskou práci, neb hned studoval hodně zajímavou geologii dolu.

 

 

Nad Weltkriegem je štola Hedvika. Furt jsme chodili okolo, ale do malého vstupu, který je skoro až po strop zalitý vodou a ze kterého vytéká potok, se nikomu moc nechtělo. V létě tam pronikli Roma s Mončou a pravili, že hned za málo zatopeným vstupem jsou suché krásně limonitem vyzdobené chodby. No jenže… hned za vstupem není málo vody, ale po pás. A máme jen gumáky. Ale máme i Lenyho, a ten se do ledové vody vrhá jen v overalu. A za ním Jirka- ale ten již fikaně měl broďáky. No ale štola stojí za to. Dlouhá asi 400 metrů, nádherné limonitové formace- jak pak Leny konstatoval: Emina Bojir Hedvika Nižná.

 

 

 

 

Jediný problém- kdo vyleze z Hedviky, je oranžovo-žlutý. A tak to Jirka vyřešil lednovou koupelí v ledové vodě.