Tento víkend jsme vyrazili na kontroly netopýrů třemi směry a ve třech skupinách. A jak to vše dopadlo?

Nejdříve v sobotu 5 března vyrazil do štoly Špirutka Leny a protože Petr po deseti centimetrovém návalu sněhu nemohl vyjet z garáže, musela s ním do akce  nastoupit jeho Simča a hlavně jeho mamka. A ještě, že se na rozdíl od Simče nebojí netopýrů. Aby to Leny nemusel počítat sám.

No ale i na Gírové, kam vyrazili Pepa, Libor a Martin musel akci doplnit otec Romana, též Roman, když si náš „Stevereves“  při tréningu namohl záda. Ještě, že nemusel nastoupit Arnošt, to bychom již měli celé seniorské útočné družstvo.

Lenyho mamka v akci

 

..a otec Romana nezůstává pozadu..

V noci trochu připadlo sněhu a tak výjezd pod Gírovou nebyl pro Martinovo Suzuki jednoduchý. Trochu si zabruslilo, ale nakonec jsme vyjeli. Poslední kontrola netopýrů  v dírách na Gírové byla v roce 2013 a počty byly hodně nízké. Pár kusů. Třeba letos budou vyšší. Nebyly. Zase několik vrápenců a netopýrů velkých. Jen bahna, toho bylo v dírách dostatek. Též jsme podle toho vypadali. Ale asi budeme muset jeskyně v létě přemapovat. Něco nám tu nesedělo. A kromě toho Martin dostal nápad odebrat vzorky sedimentů a určit stáří pískovců.

 

A v neděli do Rodziguezova hrobu, neboli po našem Zavodněný důl vyrazilo další družstvo. A tak to viděla Monika:

Dorazili k nám kamarádi z Topasu Honza a David, a tak je bereme do lokality, kde jsme již delší dobu neprováděli kontrolu zimovišt netopýrů, a to do Rodriguezova hrobu. Jelikož se plánuje zprovoznění pro veřejnost, chtěli jsme si důl užít ještě bez točitého schodiště a rekreačních loděk. To se nám myslím povedlo. Jsme rádi, že nacházíme strom na navázání lana, les je vykácen a všude jsou cedulky pro turisty. Spouštíme si potřebnou výbavu a mizíme v propasti. Již ze startu nás Krista upozorňuje na nezvykle vysokou hladinu vody, nedbáme na to a už fičíme po vodě :). U první komory zjišťujeme, že i když je speleologický člun malý, tak tam prostě nevleze. Útočný paddle má větší šanci, ale jsme na něj čtyři. Kluci se obětují a Romča mně na paddlu procpe doslova nadoraz skrz nevelkou škvíru do první komory, zbytek již v ledové vodě nadšeně plave. První komora má dle speleopotápečů v nejhlubším místě 8 metrů, takže jdu taky do vody a paddlu se přidržujeme všichni. Rychle se kocháme a vracíme se zpět. Do druhé komory už protlačujeme paddle samostatně, jen ať máme záchranu ve vodě, třetí komora už nemá ani volný průplav. Vody je opravdu dost. Vracíme se promrzlí zpět na povrch, ledová voda má úžasný účinek, nikdo se nedokáže přestat smát. Všichni se shodujeme, že lehátko by bylo na tuto výpravu nejvhodnější :).