Cyrilka

V jeskyni Cyrilka překonána délka půl kilometru.
Josef Wagner
Jan Lenart
ZO 7. 01 Orcus

cyrilka (1)

Něco z bájné  historie

Historie objevování jeskyně Cyrilka v centru Moravskoslezských Beskyd je spojena s historií osídlování Beskyd a zájmem prvních obyvatel těchto hor o pro ně tajemné podzemí.

První informace o jeskyních této části Západních Karpat obsahovaly báje, zkazky a  pověsti o „tajemných ďůrách“ na  hřebenech a vrcholech Moravskoslezských Beskyd a pocházely od prvních slovanských obyvatel této části Moravy. Největší pozornost připoutával protáhlý hřbet Radhoště. Své jméno dostal podle staroslovanského boha války Radgosta, jehož socha podle pověsti na hřebenu Radhoště stála.

cyrilka (5)

Další z pověstí vypráví, že na Starém Radhošti (což je sedlo mezi Radhoštěm a Černou horou) byla v  hlubinách pod modlou Radgostova jeskyně, ve které se shromažďovali božci. V den letního slunovratu do této slovanské sakristie vešel z podzemí bůžek a jménem modly odpovídal i obyčejným smrtelníkům na jejich otázky. Podobné podzemní prostory se podle pověstí táhly i pod mýtickým hradem, který podle lidového podání stával na hoře Radhošti. Radhošť se také stal posvátným místem pro nové obyvatele Beskyd – Valachy, jejichž kolonizace se datuje do počátku 15. století. Mezi starými Valachy kolovaly o radhošťském podzemí a jeho pokladech zkazky v nejrůznějších obměnách. Nitro hory je v nich popisováno jako obrovská, hluboká jeskyně, jejímž středem teče průzračný potok. Přes potok vede kamenná lávka, na ni sedí obrovský pes nebo drak a hlídá poklady. Známá je také pověst o sirotkovi, který se dostal do nitra hory a odtud si odnesl zlatý střechýl.

Podle jiných bájí sesbíraných v Rožnově vyšehradským kanovníkem Benešem Metodem Kuldou jsou na Radhošti a Pustevnách prý troje díry. Jedna vede až k Velehradu, druhou je možno vyjít až u Jablůnkova, a třetí, kterou je možno překonat pouze plazením, končí údajně až v Uhrách. V jedné z těchto chodeb byla nalezena podle profesora Manáka mrtvola člověka, sedícího na skalním výstupku nedaleko vchodu a vedle něho napolo vysvícená vosková svíce (Kramoliš: Bratři Doliňáci, Rožnov 1922).

Podle ústního podání ještě na počátku minulého století žili prý lidé, kteří nejednou prošli chodbami v nitru Radhoště tak širokými, že by jimi projel naložený formanský vůz, tažený dvěma koňmi z jedné strany hory na druhou.

Součástí hřebenu Radhoště jsou i Pustevny. Původně na Pustevnách stávala jen zvonička, příbytek poustevníkův, který byl zrušen až v roce 1782 císařským reskriptem. Později zde byla vystavěna kaplička, která stojí dodnes. Nedaleko od ní leží vstup do jeskyně Cyrilka, nejdelší jeskyně Moravsko-slezských Beskyd.

 

Jak to bylo s objevováním jeskyně Cyrilka ve skutečnosti

Podle J. Skutila (1957) pochází nejstarší dochované zprávy o existenci jeskyní na hřebenu Radhoště  z roku 1639. Jeskyně na Radhošti jsou často spojovány i s datem příchodu Cyrila a Metoděje, kdy, jak se i dnes mnoho obyvatel tohoto kraje domnívá, se staly úkrytem modlo-služebného náčiní vyznavačů kultu pohanského boha Radegasta.

cyrilka (7)

Zřejmě největší pozornost a zájem badatelů poutaly jeskyně na Radhošti po roce 1755, kdy byla uveřejněna mapka prof. Vratislava z Monse. Originál tohoto plánku byl údajně deponován ve Františkově muzeu v Brně. Kopii, která pak byla používána, z něj zhotovil v roce 1905 Mořic Trapp pro F. Přikryla. Původní kresba Vratislava z Monse však z jeho rukopisu zmizela a není nic známo o jejím dalším osudu. Někteří badatelé se proto domnívají, že i kopie byla padělkem. Navíc je podezření, že Vratislav z Monse radhošťské podzemí nikdy nenavštívil.

cyrilka (6)

Je však zajímavé, že beskydský spisovatel a historik B. Strnadel-Četyna porovnával lokalizaci starých kolib na hřebenu Radhoště s jejich umístěním na plánku Vratislava z Monze a došel k závěru, že jsou shodné (Četyna, 1966). Toto je možné vysvětlit tím, že pastevci skutečně užívali podzemních prostor k uchování mléčných produktů.

Další zajímavý rukopis zabývající se podzemím Radhoště pochází z roku 1830 a jedná se o tzv. „Osmerkovou knížečku“ od Jana Šebesty, která popisuje dobývání pokladu v Radhošti. Tento rukopis uložil F. Přikryl v olomouckém muzeu. Lašským nářečím jsou zde popisovány nejen cesty za poklady do podzemí, ale také jsou v ní uvedeny znaky vytesané do stěn podzemních prostor. V roce 1936 popisuje návštěvu „ďúr“ na Radhošti A. Heinrich a nazývá je pseudojeskyněmi. V Časopise turistů, ročník XXV. popisuje výpravu do jeskyní na Poustevnách J. R. Vitásek. V létech 1867 až 1881 navštívilo radhošťské podzemí několik badatelů (MuDr. Klička, Sv. Čech a další). Popis jeskyní na Radhošti najdeme také v publikaci „Ďůry na Radhošti“ (1927), ve které V. Obšívač líčí výpravu do jeskyní z roku 1886.

V roce 1895 dr. Fr. Přikryl nechat rozšířit vchod do jeskyně Cyrilka a spolu s R. Mládkem uskutečnili její průzkum. Domníval se, že jeskyně Cyrilka na Pustevnách je spojena s podzemními chodbami jeskyně Volářka na Radhošti (od sebe jsou obě lokality vzdáleny asi 4 km) a pouze v místě zvaném Záryje, kde je svah přemodelován řadou depresí a terénních stupňů, se jeskynní prostory zavalily skalními bloky. Dr. Fr. Přikryl zhotovil také plánek radhošťského podzemí, který je však spíše autorovou fantazií, než vyjádřením skutečnosti. Tyto jeskyně navštívil také známý krasový badatel K. Absolon, který zde studoval jeskynní faunu.

Věrohodnější popis jeskyně Cyrilka a Volářka zpracoval B. Kramoliš, který spolu s Fr. Bayerem, J. Mazákem a Fr. Drápalem tyto jeskyně několikráte navštívili a zkoumali. Tento popis byl publikován v roce 1904 ve Sborníku  muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí. Další výpravy a výzkumy do těchto jeskyní podnikli v roce 1903 naddůlní Fr. Batke, který pronikl v Cyrilce údajně 200 metrů daleko, Jar. Kytlica, který v roce 1946 také tuto jeskyni navštívil, ji  popisuje stejně  jako Dr. Přikryl z roku 1895.

Zajímavostí je, že novodobější popisy jeskyně se v mnohém shodují s popisy v pověstech, ve kterých je vždy přidán most přes vodní tok, či černý pes, hlídající poklad. Zdá se však, že reálný základ tedy existoval.

Jako první přesnější plán jeskyně Cyrilka s vysvětlením vzniku je považován článek D. Tučníka (1953).

Nejširšími výzkumnými pracemi, sledováním mikroklimatických změn, dynamiky svahových procesů a chiropterologickými sledováním se začali zabývat od roku 1969 členové Základní organizace České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína, kteří ve výzkumných pracích pokračují i v současnosti. Při několikaletých prolongačních pokusech v koncových bodech systému se jim v roce 1976 podařilo proniknout do dosud neznámých partií jeskyně, nazvaných „Nová část“. Délka jeskyně byla tak prodloužena o 210 metrů na celkovou délku 375 metrů (Wagner a kol. 1990).

cyrilka (2)

Tato délka všech prostor platila pouze do května  roku 2011. Při  novém mapování této jeskyně za pomocí systému DISTO-X  se podařilo objevit další rozsedlinové chodby jeskyně Cyrilka, zejména v koncových bodech. Podařilo se také nalézt propojení mezi již známými větvemi Staré části. Celková délka jeskyně tak byla nově 511 metrů, denivelace jeskyně je 16 m. Bylo také zjištěno, že nejhlouběji pod povrch zasahuje Stará část jeskyně, nikoliv část Nová . Na podzim roku 2011 se vyklizením suti ze stropu podařilo objevit chodbu, nazvanou Bobkova spára.

 

cyrilka (8)

Odstraněním suti na konci roku 2012 speleologové pronikli do velmi úzké pukliny, kudy se lze protlačit pouze neustálým vydechováním.  Byla nazvána Kašingova chodba. Následovaly plazivky mezi zaklíněnými bloky a komínem ve stropě vede velmi obtížný průlez do malého dómu. Délka jeskynního  systému Cyrilky se tak dosáhla 535 metrů.

Další objevy v roce 2015 prodloužily délku jeskynních chodeb Cyrilky na 552 metrů.

Jeskyně Cyrilka je druhou nejdelší pseudokrasovou jeskyní ČR (Teplická jeskyně 1 065 m).

 

Stručně o genezi  jeskyně

Jeskyně Cyrilka, na rozdíl od pseudokrasových jeskyní s větší délkou v oblasti skalních měst Broumovské vrchoviny, vytvořených v kvádrových pískovcích, má pouze jeden vstup a její vznik je spojen se svahovými a gravitačními procesy, které jsou typické pro flyšové vrstvy Západních Karpat.

V těchto vrstvách  se střídají tvrdé godulské pískovce s poddajnými a měkkými vrstvami jílovců, které při vzniku rozsedlinových prostor působí jako kluzné plochy. Svahovými pohyby bloků po ukloněných vrstevních plochách vznikají rozsedliny napříč svahem, které jsou porušeny dvěma šikmými zlomy. Vzniká tak síť různě propojených chodeb ve 3 patrech. Dříve se uvádělo, že tyto chodby probíhají pouze několik metrů pod povrchem, nové mapování však odhalilo, že dno jeskyně se nachází až 16 m hluboko. Výška chodeb se pohybuje od několika  desítek centimetrů až do 8 metrů a šířka chodeb od neprůlezných spár až po prostory široké několik metrů, které vznikly převážně v místech křižících se rozsedlin.

cyrilka (3)

V nově objevených partiích jeskyně pod hrubozrnými pískovcovými až slepencovými bloky se také  nachází několik krápníků, stalaktitových hůlek, dlouhých 10-12 cm a o průměru 6-8 mm. Tyto krápníky zde vznikly vysrážením uhličitanu vápenatého, vyluhovaného z vápnitých tmelů hrubozrných pískovců a ze slabě vápnitých jílovcových složek. Při novém mapování byly objeveny další dvě místa s těmito krápníky.

 OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Geofyzikální průzkum

V rámci geomorfologického výzkumu svahové deformace, ve které je Cyrilka založena, byl proveden geofyzikální průzkum lokality ve spolupráci s Katedrou fyzické geografie a geoekologie Ostravské univerzity. Území bylo zkoumáno metodami 2D a 3D elektrické odporové tomografie s cílem zjistit nová pokračování jeskyně, možné další speleologické objekty v okolí a hloubku založení již známého systému Cyrilka. Bylo vedeno několik profilů metodou dipole-dipole od sedla Pustevny směrem k jeskyni. Výsledky však ukazují, že v tomto území se žádné podzemní objekty nenacházejí. Profily vedené nad jeskyní Cyrilka ukazují možný výskyt dalších rozsedlin a neznámých prostor směrem do protisvahu (obr. 3). Vzduch v podzemní prostoře je detekován vysokými elektrickými odpory a na obrázku je identifikován tmavými barvami. Tyto rozsedliny jsou pravděpodobně v iniciální fázi vývoje a morfologicky se na povrchu ještě nijak neprojevují, nacházejí se výše ve svahu.

Nad Novou částí jeskyně Cyrilka bylo provedeno měření ve formátu 3D (obr. 4). V nejsvrchnějších vrstvách se projevují různě vysoké odpory, indikující chaoticky nakupené bloky. Velice dobře se jeskyně projevuje ve vrstvě 3,76 – 6,08 m pod povrchem, kde jsou viditelné 3 rovnoběžné rozsedlinové chodby. Postupně do hloubky porušení svahu končí a začínají převládat nízké odpory (světlejší barvy). Při porovnání s podélným řezem jeskyně (obr. 2) opravdu vidíme, že chodby Nové části jsou max. 6 m pod povrchem. Nad jinou částí jeskyně byl vedený taktéž 3D profil (obr. 5). Na příčných řezech 5 – 30 m vidíme jednotlivé rozsedlinové chodby (tmavé barvy) paralelně vedle sebe v maximální hloubce kolem 8 m. Možné další pokračování jeskyně je podle dosavadních měření reálné pouze do protisvahu a dále za Starou část jeskyně. Prolongace koncových bodů Nové části se jeví jako méně pravděpodobná.

 

Popis jeskyně:

Většina podzemních prostor jeskyně vznikla postupným rozšířením sítě tektonických puklin působením všech typů svahových procesů. Na mírně ukloněném svahu  probíhají rozsedlinové chodby  pouze několik metrů pod povrchem . Výška chodeb se pohybuje od několika  desítek centimetrů až do 5 metrů a šířka chodeb od neprůlezných spár až po prostory široké několik metrů, které vznikly převážně v místech křižících se puklin.

Vstup do systému tvoří „ plazivka“ dlouhá  3 metry, která pokračuje kolmým stupněm – 3 m, který ústí do dvou největších dutin jeskyně ( 6 x 3 m a 4 x 4 m). Zde začíná tkzv. „ Stará část“ jeskyně, kterou tvoří poměrně lehce zdolatelný systém  křižících se rozsedlinových chodeb, s několika menšími průlezy. Asi 15 metrů od vstupu na dně chodby je úzký průlez, vedoucí do nevelkých spodních partií jeskyně.

Ve vstupní dutině zv. „ Vstupní dom“ se nachází průlez do „ Nových částí“. Tvoří jej velmi úzká, několikráte zalomená plazivka, která  přechází v kolmý stupeň, hluboký 4 metry. Tato puklina byla vyklizena  od suti a průlezně rozšířena v roce 1976. Po devíti metrech průlez pod stropem vede do dalších rozsedlinových etážovitě uspořádaných chodeb, zvaných „Labyrint“.Zde pod hrubozrnými pískovcovými bloky se  nachází několik stalaktitových hůlek, dlouhých 10-12 cm a o průměru 6-8 mm. Tyto krápníky zde vznikly vysrážením uhličitanu vápenatého, vyluhovaného z vápnitých tmelů hrubozrných pískovců a ze slabě vápnitých jílovcových složek. Zdolávání  „Nových částí“ je poměrně složité. Je zdě několik úzkých průlezů a plazivek a většina prostor je má blátivý charakter.

Zimoviště netopýrů

Jeskyně je významným zimovištěm netopýrů. Největší počty hibernantů tvoří vrápenec malý a menší počty netopýr velký.

cyrilka (11)

 

Cyrilka 15.10.2015 up

 

cyrilka (13)

 

Literatura

Četyna, B. 1966: Radhošť. Kulturně historický přehled. Ostrava, s. 23-30

Skutil, J. 1957: Radhošťské ďůry a přání s nimi spojené. Zprávy Krajského muzea v Gottwaldově 3: 2-3

Tučník, D. 1953: Radhošťské jeskyně (Pukliny na Pustevnách a hoře Radhošti). Československý kras 6: 185-186

Wagner, J. a kol. 1990: Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. 1. vyd. Praha: Česká speleologická společnost, 130 pp