Ondrášovy díry ( Ondrášova jeskyně )

Historie

K jeskyni se  váže mnoho zkazek a pověstí. Valašské báje vypravují o celé síti podzemních děr, kde zbojník Ondráš schovával své poklady. Jedna z chodeb měla údajně směřovat do frýdeckého zámku, jiná do nitra Lysé hory,kde stojí mohutný Ondrášův zámek, jehož vstup u vodopádů Satina je zavalen  velkými balvany.

Ondrášovými dírami se jako první seriozně zabýval  S.Novosad v roce 1956 a po něm i J.Foldyna.Od roku 1969 začali s komplexními výzkumy i této jeskyně, otvírkovými pracemi v okolních terénních depresích, prolongace ve známých částech Ondrášových děr, sledováním gravitačních posunů v podzemí členové Základní organizace České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína  a tyto práce zde vedou i v současnosti..

Morfologie hřebenu Lukšinec

Nejvýznamnějším pseudokrasovým terénem masívu Lysé hory ( 1323 m.n.m.) je severozápadní hřeben , zv.Lukšinec. Tento hřeben  zde tvoří mírně prohnuté sedlo mezi kótami 981,3 a 898,8. Po obou stranách hřebene, na svazích s JZ a SV expozicí jsou rozsáhlé povrchové i podzemní pseudokrasové tvary na ploše okolo 14 ha.

Těsně podél hřebenu vznikly po obou stranách dlouhé deprese s obnaženými skalními stěnami a skalními sruby, které zvláště na SV straně klesají stupňovitě až  do vzdálenosti 150 metrů od hřebenu.Tyto  povrchové tvary svědčí o intenzitě svahových a periglaciálních procesů při modelování hřebene a svahů Lukšince. Po jeho stranách leží několik velmi známých i nově objevených jeskyní, které byly vytvořeny převážně ve hrubě lavicových glaukonitických godulských pískovcích středních godulských vrstev, jejichž mocnost zde dosahuje 4,2 metrů . Úklon těchto vrstev v oblasti Lukšince je 15^o k JJZ.

Ondrášova jeskyně ( také Zbojnická)

Vstup do tohoto rozsedlinového jeskynního systému se nachází v horním JV závěru téměř  200 metrů dlouhé terénní deprese, asi 10 metrů jižně od turistické cesty Lukšinec- Lysá hora. Turistická cesta se zde přibližuje ne několik metrů k jihozápadnímu skalnatému okraji této deprese , která je předposlední v dlouhé řadě. Vstupní otvor ( 0,4 x 1,2 m) pokračuje rozšířenou puklinou  do hloubky  4 metrů, kde se jeskyně dělí na dvě části: Levou a Pravou větev.

Levá větev začíná největší prostorou této jeskyně ( 9 x 7 m), vysokou 5 m, která leží pod skalním stupněm hlubokým 4 m. U dna, které je vyplněno směsí hlín a skalní suti, v JV závěru prostory vede průlez ( 0,5 x 0,4 m) k dalšímu kolmému skalnímu stupni ( -3,5 m). Na jeho dně jeskyně stupňovitě klesá do nejníže položených partií „ Levé větve“. JZ dále vybíhá 4 m dlouhá rozsedlinová chodba, která přechází v několik větších dutin, přerušovaných skalními a zaklíněnými pískovcovými bloky. Při západních stěnách rozsedlinových prostor vybíhají dva „ komíny“ spojující tyto střední partie s výše položenými prostorami.

 

 

 

Pravá větev- má převážně vertikální charakter a začíná krátkou chodbou trojúhelníkového profilu, vycházející východně pod vstupní vertikálou. Několikráte zalomené prostory pod zaklesnutými pískovcovými bloky vedou nad propástku – 6 m. Na dně této propástky jeskyně stupňovitě klesá do místa  významného křížení rozsedlinových chodeb, kde západně vybíhající  0,35 cm široká puklinová chodba ústí do komory o rozměrech 3×4 metry a výšce 5 metrů. Z místa křížení chodeb klesá jeskyně JV dalšími stupněmi -3m a -5 m do nejníže položené úzké rozsedlinové prostory.

Celková hloubka jeskyně je  34,5 metrů a délka průlezných prostor 217 metrů . Protože je jeskyně významným zimovištěm netopýrů je vstup opatřen uzavíratelnou mříží.

Stejně jako v dalších beskydských pseudokrasových jeskyních dochází v Ondrášových dírách vlivem svahových procesů k pohybu a řícení velkých skalních bloků. V jedné z největších podzemních prostor jeskyně,  v části  nazvaná „Pravá větev“ v podzemní prostoře nazývané „Vysoký dom“ došlo v období mezi rokem 2004 až 2019 k převrácení (překocení) obřího pískovcového bloku (výška asi 6 metrů), původně zaklíněným mezi skalním stropem a sutí vyplněným dnem prostory. Pohyby a řícení skalních bloků, pískovcových lavic a suti hrozí stále a jsou  nebezpečím při pohybu speleologů v jeskyni.

 

Malá Ondrášova  jeskyně

Nachází se v mělké depresi  asi 40 metrů SV od turistické trasy  Lukšinec-Lysá hora, v místě, kde  sedlo Lukšince začíná stoupat.Vstup leží JZ nad výraznou depresí, s kolmými skalními stěnami, táhnoucí se těsně pod hřebenem a turistickou cestou.

Do jeskyně vedou dva vstupní otvory, které ústí v rozsedlinové prostoře 3 x 2,5 m. V jejím východním okraji vede úzká spára do stupňovitě klesající úzké rozsedlinové prostory, končící neprůlezným zúžením a suťovou ucpávkou. Celková hloubka jeskyně je 5,7 m a délka 10,5 m.

Zřejmě při extrémních vodních srážkách v roce 1997 došlo k zavalení části jeskyně  a v roce 2002 a byl změněn její celý profil. Jeskyně byla omylem nazvána “3P”

Následně došlo k dalším skalním pohybům a sesuvům a jeskyně v roce 2020 je tvořena pouze malou prostorou.

Studená jeskyně

Vstup do této mikroklimaticky statodynamické jeskyně se nachází ai 50 metrů SZ od turistické trasy Lukšinec-Lysá hora, pod terénním valem vzniklým nad depresí, nad níž leží „Malá ondrášova jeskyně“ . Pod  3 metry vysokou skalní stěnou se nachází vstupní otvor 1,2 x 0,6 m, který vede do stupňovitě klesající prostory, dlouhé 10,5 metru, vyplněné velkými skalními bloky a sutí. Asi po sedmi metrech klesání vytváří vzpříčený pískovcový blok asi 4 metry vysoký skalní stupeň, za kterým pokračuje jeskyně v této vyšší úrovni až do jejího závěru. Maximální výška jeskyně ve středních částech je 6,8 m. Skutečnost, že jeskyně má statodynamický mikroklimatický režim, způsobuje, že v níže položených partiích se zimní ledové náteky udržují i v letních měsících.

Jeskyně na Lukšinci

Jeskyně na Lukšinci byly otvírkovými pracemi objeveny bohumínskými speleology v roce 1989. Nacházejí se na SZ svahu tohoto hřebene asi 250 metrů JV od turistického rozcestníku Lukšinec. Svah ( se sklonem až  60 ^o  ) je přemodelován několika významnými sesuvy flyšových vrstev, zasahujících do hloubky až 30 metrů.

Jeskyně na Lukšinci I -vertikálního typu. Asi 5 metrů SZ od turistické cesty byla vyklizením suti z rozšířené pukliny otevřena rozsedlinová  Vstupní 3 metry hluboká trhlina mezi odsunutými vrstvami pískovce se lomí a stupňovitě klesá do hloubky – 10 metrů, kde se dělí do dvou větví. Severní rozsedlinová prostora se kříží s puklinou 260^o – 80^o a po dvou pravoúhlých kříženích úzkých rozsedlinových prostor končí neprůlezným zúžením vyplněným pískovcovou sutí. Celková hloubka jeskyně je 14 metrů a délka všech prostor je 21 metrů.

 Jeskyně na Lukšinci III – leží mezi dvěma odsunutými pískovcovými bloky asi 100 metrů pod „Jeskyně na Lukšinci I“ na hřebeni výrazného terénního stupně.Vstup tvoří 3 m hluboká, 0,4 metry široká rozsedlinová prostora, která  se na dně dělí na dvě části.Dno vstupní části vyplňuje kužel směsi pískovcové drti a hlín. Dno západní větve tvoří akumulovaná ostrohranná suť a rozbité pískovcové lavice.Délka jeskyně je 10 metrů.

Jeskyně na Lukšinci IV – byla otevřena 5 metrů jižně od jeskyně č. III a tvoří ji jediná prostora pod zaklesnutými pískovcovými lavicemi 3×1 metr.